Pokora

Slova rty plní,
slova a smír,
pokládám něhu do sněhu,
v srdci mír.
Na poli, v dešti , nahmatám štěstí
a myšlenku zlou
štvou draci smíření ,
že nic se nezmění, ,
do noci řvou,
do pomlky slov ,
do chtění proplouvá modrá noc.
Lpění změní myšlenek splav.
Proplouvám, měním se,
tady jsem, tedy jsem.
Stínem svých iluzí,
pravd,
skláním se,
skláním se ještě níž,
jako každý z nás…
/sb. Krajina těla, 2017/