Červená královna noci v šatech z rudého šarlatu přeletí most,

zalykáš se vínem v rudém moři,

svatyni kadidlem očistíš,

myrhou potřeš rány,

sami se sebou jsme sami.

V pěstích prach a něhu,

zbytky slov rozetřeš v domech z těla,

na prámech plují duhy a květy z rosy,

ústa plná písku,

ústa zarytá v klíně.

Jsem celá

celá jsem

v krajině z těla.

Pod hladinou z ryb

plujeme v krajině věků,

plujeme napospas,

v touze přeplavat

a přebrodit tu řeku

a nakonec uzřít

a procítit ten jas.

/ sb. Krajina těla, E.M., 2019 /